Principy práce s RelativeValues Lab

V dnešním příspěvku se podíváme na to, jak se z výstupů výzkumné činnosti stává uživatelská aplikace.

Aplikace je plánována jako modulární, kde každý modul bude pokrývat nějaký obchodní přístup. Každý modul bude mít formalizovaný výstup definovaný danou obchodní strategií: backtest a detailní analýzu (s grafy a metrikami). Uživatel si tak může vytvořit vlastní strategii volbou vstupních parametrů.

Jedním ze zmíněných obchodních přístupů je Relative value, který je založen na sázkách na konvergenci v případě, že se zvětší nesoulad mezi podobnými nebo stejnými akciemi. To znamená vyhledání příležitosti využít odchylek v ceně nebo poměru stejných nebo podobných cenných papírů. Předpokládá se, že rozdíly jsou pouze krátkodobé a že poměr cen se brzy vrátí zpět na původní (normální) míru. Fondy s relativní hodnotou jsou vnímány jako zajištěné fondy, jelikož neobchodují pouze cenu určitého cenného papíru samostatně a strategie, která využívá cenových nesrovnalostí, je koupit jeden cenný papír (považovaný za podhodnocený) a prodat druhý (považovaný za nadhodnocený) ve formě párového obchodování.

Uživatel (správce fondu) vytvoří tento druh obchodní strategie v několika základních krocích:

• výběr vhodných párů
• identifikace situací vedoucích k obchodním příkazům

Přijetím této univerzální metodiky vznikne řada otázek a aplikace by měla umožnit správci fondu je vyřešit.

Není pochyb o tom, že fáze výběru vhodných párů je rozhodující. Potenciální správce fondu musí najít dva cenné papíry, které jsou dostatečně podobné. Ve fázi přípravy dat pro tuto analýzu je nutné zabývat se problémy jako:

• jaké historické období je třeba brát v úvahu pro výběr párů
• jaké ukazatele (technické, fundamentální atd.) a jakou roli budou hrát při detekci podobnosti, např. najít aktiva, která se historicky pohybovala společně
• určit, co považovat za obvyklé rozdíly (podobnost)
• jak naložit s páry, kde jsou jednotlivá aktiva příliš podobná (téměř stejná) u zvažovaných ukazatelů (pravděpodobně nebudou generovat žádnou příležitost pro arbitráž)
• která aktiva podle některých (fundamentálních, technických a dalších) faktorů vzít nebo vyloučit z úvahy

Dalším krokem v procesu výběru párů je provést vlastní analýzu připravených dat. Zde jsou otázkami hlavně:

• jaký přístup nebo algoritmus použít pro výpočet podobnosti – široce známé a používané jsou kointegrace, korelace, regrese apod.
• vyhodnotit robustnost/sílu páru (celkovou, v různých obdobích)
• stanovit přísnost podmínek pro identifikaci páru
• kolik nejméně párů je vhodné mít v portfoliu
• jak naložit s aktivy, která se účastní více párů
• jakou roli mohou hrát nadcházející fundamentální události (fúze, bankrot apod.) ve stabilitě identifikovaného páru

Po rozhodujícím kroku výběru párů následuje obchodní část strategie. Jde o určení obchodních signálů, tj. definici pravidel řešících problémy, jako jsou:

• jak moc se aktiva v páru mají lišit pro vstup do obchodních pozic
• existují další relevantní ukazatele vyvracející vhodnost vstupu do plánované pozice (plánován nákup a RSI indikuje přehřáté aktivum atd.).
• určit poměr aktiv v otevíraných pozicích
• jak velká odlišnost aktiv by už měla vést k výstupu z pozic
• jak dlouho maximálně čekat na to, až se rozdíl vrátí do normálního stavu nebo se pozice uzavře bez ohledu na obchodní výsledek (zamezení možným vyšším ztrátám)

Naďa Chalupová